Dvojí rozloučení s Aloisem Švehlíkem (†85): Poslední poklona nad rakví
Národní divadlo praskalo ve švech. Přesto zůstalo tiché. Uctít památku herce Aloise Švehlíka (†85), jednoho z nejvýraznějších hlasů českého herectví, přišli kolegové, přátelé, rodina i jeho obdivovatelé. Dveře Zlaté kapličky se otevřely v 10:30 hodin, aby se s ním mohli rozloučit i diváci – ti, kteří ho znali z obrazovky, z jeviště, ale často i po paměti. Samotný smuteční obřad následoval od jedenácti a pokračoval zádušní mší v kostele Nejsvětějšího srdce Páně.
Byl to velikán českého herectví. A přesto nikdy nepůsobil okázale. Hrál s pokorou, mluvil věcně, a když se smál, tak naplno. V posledních letech už vystupoval jen zřídka – zdraví mu postupně bralo možnosti. Do poslední chvíle zůstával obklopen rodinou. Podle blízkých pravděpodobně podlehl celkovému selhání organismu.
Dnešní den přinesl dvě rozloučení: jedno v budově Národního divadla, druhé pak při zádušní mši v kostele Nejsvětějšího srdce Páně. Už od desáté hodiny dopolední začali přicházet první smuteční hosté. Herci, přátelé, příbuzní. A s nimi i obyčejní diváci, pro které nebyl Švehlík jen hercem – ale průvodcem. Tím, kdo dával hlas postavám, které se jim zaryly pod kůži.
Jako první dorazil herec František Němec. Vzápětí ho následoval Jiří Štěpnička, a jen krátce po nich vstoupil do Zlaté kapličky i Patrik Děrgel se svou manželkou Markétou. Následovala rodina: bývalá snacha Jitka Schneiderová přivedla Švehlíkovu vnučku Sofii Annu, o něco později přišel i syn David Švehlík. Jeho manželka Vendula dorazila se syny zvlášť.
Zatímco ve foyerech šeptala jména, na jevišti se připravoval obřad, který měl být důstojný, ale nikoliv pompézní. O hudební doprovod se postaral Ondřej Brousek, hlas Igora Orozoviče zazněl v písni „V místech, kde umírají hroby“. Ač název zní tíživě, píseň nesla smíření. Na rozloučenou herci zazpívala i Marta Kubišová.
Slova zazněla i od Pavly Beretové. Připomněla, že Alois Švehlík stál na jevišti vždy s vnitřní pravdou, pokorou a respektem k divákovi i k roli. Tyto hodnoty jako by dnes beze slov vyjadřovala i čestná stráž u rakve – tvořili ji Iva Janžurová, Miroslav Donutil, Zuzana Stivínová, Viktor a Jana Preissovi, Jiří Štěpnička a František Němec.
V publiku usedli i další, kteří se s ním setkávali na jevišti i v životě: Eliška Balzerová, Veronika Jeníková, Martin Pechlát, Stanislav Majer, Jiřina Bohdalová. Ta v rozhovoru pro Blesk řekla jednoduchou větu: „Já ho opravdu milovala. Nejen jako herce, ale i jako chlapa. Vždyť on byl krásnej chlap. On tak nádherně stárnul.“